ag.Vameska Agentura Vameska Webmaster stránek

· Úvod
· První knížata
· Přemyslovci
· Karel IV
· Jiří z Poděbrad
· Jagelonci
· Habsburkové
· Kam na netu

Václav  ( 907 - 28.9.929 - 935 ) 
Dospěl někdy v letech 922 - 925. Byl to velice vzdělaný panovník, který studoval latinu na hradišt v Budči. Pod vlivem kněze Pavla, kaplana a důvěrníka kněžny Ludmily, z něho vyrostl člověk hluboce oddaný křesťanství. Přesto to byl vladař dostatečně tvrdý a rozhodný.Zasáhl i do zahraniční politiky a pochopil, že se mocenská převaha v německých oblastech přesunula z Bavorska so Saska. Pod přímým vojenským tlakem silnějšího souseda se zavázal odvádět tzv. daň.míru saskému králi Jindřichu I.Ptáčníkovi. Vyhnul se přímému útoku silnějšího souseda a své zemi zachoval mír. Václavova činnost se však mezi Přemyslovci nesetkala se souhlasem. Václavův bratr Boleslav se ocitl v čele spiknutí jehož cílem bylo Václava odstranit. Na hradišti v Boleslavi dne 28.9.929/935 cestou na ranní mši překvapil Václava jeho bratr Boleslav se svými bojovníky. V krátké potyčce Václav podlehl přesile a jeho mrtvé tělo zůstalo ležet před portálem kostela. Dobová svědectví naznačují, že do celého spiknutí byl zřejmě zapojen i zdejší kněz, který panovníkovi znemožnil vstup do rotundy. Tři roky po Václavově smrti byly jeho ostatky přeneseny do Prahy a uloženy v kostele sv.Víta.
Svatý Václav se v průběhu 11 a 12 století stal symbolem české státnosti a patronem české země. Jeho smrt a následné svatořečení přispělo ke zvýšení přestiže přemyslovského rodu.

Boleslav I.  ( 910 - 15.7.972 ) 
K zabití bratra jej zřejmě nevedly náboženské důvody, ale spíše mocenská touha po moci. Všichni Přemyslovci i Drahomíra se hlásili ke křesťanství. Poté, co se Boleslav ujal moci zahájil ozbrojený konflikt se Saskem . Válka trvala 14 let a skončila v roce 950. Český kníže uznal svrchovanost císaře Oty I. Pozice přemyslovského státu upevnily svým dílem i Boleslavovy dcery. Dobrava se provdala za Piastovce Měška, nejstaršího doloženého polského panovníka, a Mlada založila po roce 960 u pražského kostela sv.Jiří první klášter na českém území.
Boleslav II.  ( 929/935 - 7.2.999 ) 
Nazývaný později Pobožný. Boleslavovi II se podařilo rozšířit český stát, který kontroloval Moravu, Slezko, část Slovenska, Krakovsko a Halič. V září 995 dokončil úplné sjednocení českého teritoria pod přemyslovskou vládu. Ve výroční den smrti sv.Václava zaútočilo jeho vojsko na hradiště Libici nad Cidlinou, centrum mocného rodu Slavníkovců. Všichni přítomní Slavníkovci byli nemilosrdně vyvražděni. Unikl pouze nepřítomný Soběbor a jeho bratr, druhý pražský arcibiskup Vojtěch (Adalbert ). Co Boleslav II získal, jeho synové z velké části ztratili.
Boleslav III.  ( 966 - 1037 ) 
Zvaný Ryšavý. Hned na začátku své vlády ztratil Krakovsko a přemyslovská moc se začala hroutit. Byl to krutý panovník a nechal vykastrovat bratra Jaromíra a druhý sourozenec Oldřich jen s potížemi utekl před chystaným atentátem. Boleslavovy kroky vyvolaly v zemi povstání, vedené vlivným rodem Vršovců. Boleslav III. raději uprchl. Toho využil polský panovník Boleslav Chrabrý a roku 1002 prosadil na pražský trůn Vladivoje. Ten ale hned následující rok zemřel, zřejmě v důsledku nadměrného holdování alkoholickýcm nápojům. Po chvilkové vládě Jaromírově se do Čech vrátil Boleslav III., tentokráte pod ochranou Bolelslava Chrabrého. Posedlý myšlenkou pomsty nechal v únoru 1003 povraždit všechny Vršovce. Ryšavcovo setrvání u moci se stalo pro Boleslava Chrabrého neúnosným a tak se rozhodl jednat. Pozval ho na jeden ze svých hradů, a tam jej dal oslepit a uvrhl do vězení, ze kterého již nikdy nevyšel.
Boleslav Chrabrý  ( 966/967 - 3.5/17.6.1025 ) 
Obsadil Prahu a sám se ujal vlády v Čechách.Předtím již získal Slezko a Moravu, a tak jen potvrdil faktický stav. Jako syn Měška a Přemyslovny Dobravy se cítil legitimním vládcem. Rozhněval si však německého krále Jindřicha II. a tak jeho vojsko vpadlo v září 1004 do Čech, vypudilo Poláky z Prahy a vrátilo vládu do rukou vyhnaných Přemyslovců Oldřicha a Jaromíra. Při ústupu zahynul i poslední Slavníkovec Soběbor, chráněnec Boleslava Chrabrého.
Jaromír  ( 975 - 4.2.1035 ) 
Převzal ochotně od německého krále Jindřicha II české knížectví v léno. U moci se udržel až do roku 1012, kdy byl svržen při převratu, inspirovaném jeho bratrem Oldřichem.
Oldřich  ( 975 - 9.2.1034 ) 
Jeho zvláštní způsob života vzbuzoval pozornost. Sám ženat se zamiloval do pradleny Boženy. Věděl že je vdaná, ale přesto jí unesl do svého sídla. První manželství ale nerozvázal a Boženu pojal za choť až po smrti své legitimní ženy. To měl již s Boženou syna Břetislava. Jemu Oldřich po roce 1019 svěřil do správy Moravu, kterou znovu připojil k českému státu. Ke sklonku Oldřichova života se v jeho životě staly veliké změny. Císař Konrád II. ho zbavil na krátký čas vlády a uvěznil. Na trůn dosadil Jaromíra. V roce 1034 se Oldřich vrátil co Čech , bratra zajal, oslepil a ještě se na krátký čas ujal vlády. Brzy poté však při radovánkách zemřel. Slepy a vykastrovaný Jaromír se celkem z pochopitelných důvodů vzdal nároku na trůn ve prospěch Oldřichova syna Břetislava.
Břetislav I.  ( 1003 - 10.1.1055 ) 
Po svém otci zdědil bojovného a odvážného ducha. Tato vlastnost mu vynesla označení  "český Achylles".  Byl ve své době jediným Přemyslovcem, který mohl rodu zajistit mužské potomky,situaci komplikoval jeho nemanželský původ. Nevěstu si obstaral podle otcova vzoru. Byla to Jitka z bavorského vévodského rodu. Vyrůstala ve schweinfurtském klášteře ze ktérého jí Břetislav unesl. Jitka porodila Břetislavovi pět synů. V roce 1039 vpadl do Polska, dobyl Hnězdno a nad hrobem sv.Vojtěcha dal vyhlásit právní nařízení  "Břetislavova dekreta".  Pak se s bohatou kořistí a Vojtěchovými tělesnými ostatky vrátil do Čech. Rok před svou smrtí vyřešil i nástupnickou otázku vydáním seniorátního řádu. Českým knížetem měl být vždy nejstarší syn přemyslovské dynastie. Po Břetislavově smrti se stal v souladu se seniorátním řádem českým panovníkem jeho nejstarší syn Spytihněv II.
Spytihněv II.  ( 1031 - 28.1.1061 ) 
Spytihněv vydal příkaz o povinném vystěhování Němců z Čech. Jeho nařízení postihlo i jeho matku Jitku.
Vratislav II.  ( 1031 - 14.1.1092 ) 
Patřil k nejschopnějším z Břetislavových přímých potomků. Roku 1063 zřídil nové biskupství se sídlem v Olomouci. Tím vyzvedl význam Moravy a oslabil výsadní postavení pražského biskupa. Na Vyšehradě kde sídlil, založil novou kapitolu a tím zřejmě začal vznikat cyklus přemyslovských pověstí. Je to první český panovník, který získává královskou korunu od císaře Jindřicha IV. Ten tak ocenil vojenskou a politickou podporu proti nepřátelům v Říši a v zápase s papežem Řehořem VII. Královský titul uděšlil císař českému vládci v dubnu 1085 v Mohuči.
 "Slavnostní korunovace se konala na Pražském hradě asi 15.6.1086.". 
Konrád I.Brněnský  ( ??? - 6.9.1092 ) 
Vratislavův bratr vládl necelých osm měsíců.
Břetislav II.  ( ??? - 22.12.1100 ) 
Vydal nařízení proti pohanským zvykům. Přikázal pokácet posvátné stromy , ze země vypověděl čaroděje a šamany a zakázal pohřby mimo hřbitovy. Počátekem roku 1097 zasáhl proti benediktýnskému klášteru v Sázavě a z jeho zdí vypudil mnichy, kteří jako poslední v Čechách pěstovali slovanskou liturgii. I svou smrt předpověděl a následující den byl zavražděn když se vracel z lovu.
Bořivoj II.  ( 1064 - 2.2.1124 ) 
Mladší bratr Boleslava II. se dostal k moci v rozporu se stařešinským řádem svého děda. Vládl v letech 1101 - 1107 a 1117 - 1120. Nechal si udělit Čechy v léno od římského císaře Jindřicha IV. ještě za bratrova života. To vyvolalo ve vládnoucí dynastii spory, boje o trůn a zároveň otevřelo prostor k přímému zasahování římských panovníků do českých záležitostí. Brzy se přihlásil o své vládnoucí právo brněnský kníže Oldřich. Jeho výprava do Čech , podporována německými feudály se však u Malína rozprchla. Roku 1105 se Svatopluk pokusil marně dobýt Pražský hrad, ale o dva roky později byl úspěšný a Bořivoje zbavil vlády.
Svatopluk  ( ??? - 21.9.1109 ) 
Vládl v letech 1107 - 1109. Díky zlatu a stříbru které vyraboval v pražských kostelech a poslal římskému králi Jindřich V. se mu podařilo se udržet na pražském stolci. Zajal svého bratra Otu Černého a spory s mocným rodem Vršovců hodlal ukončit jednou provždy. Přikázal je všechny, včetně dětí roku 1108 vyvraždit. Jen několik členů rodu uteklo do Uher a Polska. Vedl válku s uherským králem Kolomanem a Uhry vyplenil. Při válečném tažení do Polska po boku Jindřicha V. byl ve svém vojenském ležení zavražděn atentátníkem , kterého údajně najali Vršovci.
Vladislav I.  ( ??? - 12.4.1125 ) 
Vládl v letech 1108 - 1117 a 1120 - 1125. Musel o své právo uznání těžce bojovat. 1114 poprvé český panovník vystupoval při slavnosti na císařském dvoře v hodnosti říšského arcičíšníka. To je významné postavení českého knížete v rámci nadnárodního útvaru římské Říše. Ke konci svého života se ocitl v konfilktu s bratrem Soběslavem.
Soběslav I.  ( ??? - 14.2.1140 ) 
Nejmladší syn Vratislava II.
Přemysl I.Otakar  ( 1192-1193;1197-1230 ) 
Nastolení Přemysla I.Otakara odstartovalo prudký vzestup českého státu, který se rychle vymaňoval ze závislosti na římských panovnících. Politické úspěchy stály na počátku cesty českého království mezi evropské velmoci.
Václav I.  ( 1230-1253 ) 
Za své vlády dokázal zúročit zisky svého otce, a země doháněla v hodpodářské i kulturní oblasti zpoždění za vyspělejšími oblastmi jižní a západní Evropy.
Přemysl Otakar II.  ( 1253-1278 ) 
Král železný a zlatý. Byl to panovník - rytíř, neohrožený vojevůdce, který vedl těžkou jízdu do bitev i na válečné výpravy. V době, kdy stál Přemysl na vrcholu slávy, spadaly pod jeho svrchovanost české a rakouské země,Štýrsko,Korutany i Kraňsko. Mocné soustátí sahalo až k pobřeží Jadranau.
Václav II.  ( 1283-1305 ) 
Syn Přemysla a Kunhuty zasedl na trůn ve svých dvanácti letech. Mocenskou expanzi českého státu obrátil východním směrem, poněvadž Habsburkové si vytvořili v rakouských zemích silné postavení. Roku 1300 dosáhl Václav po několikaletém snažení polské koruny a po smrti své první manželky Guty Habsburské pojal za choť Elišku Rejčku, dceru předchozího polského krále Přemysla II.Velkopolského.
Václav III.  ( 1305-1306 ) 
Jediný legitimní syn Václava II. nezahájil vládu nejšťastněji. V počátku vlády se více než panovnickým povinnostem věnoval radovánkám: bujarým pitkám, ponocování a nezřízenému sexuálnímu životu. Naštěstí se král po několika rázných domluvách vzpamatoval a vzal otěže vlády pevně do rukou. Václav III. byl zákeřně zavražděn v Olomouci a tím vymřel v mužské linii i přemyslovský rod,vládnoucí v Čechách více než 400 let.