ag.Vameska Agentura Vameska Webmaster stránek

· Úvod
· První knížata
· Přemyslovci
· Karel IV
· Jiří z Poděbrad
· Jagelonci
· Habsburkové
· Kam na netu

Vladislav Jagellonský český a uherský král
Vladislav Jagellonský (1. března 1456 Krakov - 13. března 1516 Budín) byl králem českým (od roku 1471 jako Vladislav II.) a uherským (od roku 1490). Tradičně bývá hodnocen jako jeden z nejslabších českých panovníků, neboť jeho vláda vedla k velkému úpadku královské moci. V dynastické politice však dosáhl významného úspěchu, když byl zvolen a korunován uherským králem, a to navzdory záměrům krakovského dvora, kde vládl jeho otec Kazimír IV. Jagellonský. Jeho matkou byla Alžběta Habsburská, sestra Ladislava Pohrobka.
Nástup na český trůn 
Roku 1465 vznikla v českém království opozice vůči Jiřímu z Poděbrad reprezentovaná Jednotou zelenohorskou, v níž se spojilo odbojné katolické panstvo. K ozbrojenému odporu se přidala i katolická města. Členové jednoty byli ochotni přijmout za svého panovníka polského krále Kazimíra IV., ale ten odmítl. Roku 1466 vyhlásil papež Pavel II. proti kacířským Čechám křížovou výpravu, do jejíhož čela se postavil uherským králem Matyášem Korvínem, kterého si katolíčtí páni zvolili roku 1469 za svého krále. Ve chvíli nejvyššího ohrožení se Jiří prozíravě vzdal dynastických nároků svých synů a nabídl českou korunu Jagelloncům. Necelých pět týdnů po olomoucké volbě český sněm odmítl Matyáše jako svého panovníka a uznal nástupcem Jiřího z Poděbrad Kazimírova nejstaršího syna Vladislava. Po králově smrti potvrdil sněm v Kutné Hoře 27. května 1471 Vladislava novou volbou. Příchodem Vladislava II. do Prahy slavila dynastická politika Jagellonců významný úspěch. Konečně se prosadili alespoň v jedné ze zemí, jež považovali za své dědictví po Ladislavu Pohrobkovi (dále to bylo uherské království). Tento úspěch vak s sebou přinášel řadu problémů. O den později, než byla Vladislavova volba potvrzena v Kutné Hoře, se nechal v Jihlavě korunovat českým králem Matyáš, který navzdory jagellonskému úspěchu prosazoval stále razantněji svoji hegemonie ve střední Evropě. Podržel si českou korunu a s ní i vedlejší země Koruny české, Moravu, Slezsko a Lužici. Kromě toho ho přímo v Čechách podporovala katolická šlechta, ovládající jih a severozápad země, a za svého panovníka ho považovala také některá česká města, která neuznala Vladislavovu volbu. S Vladislavovou volbou zpočátku nesouhlasil ani císař Fridrich III. Habsburský a nepotvrdil ji. Teprve roku 1474 se na říšském sněmu v Norimberku dohodli Vladislavovi diplomaté s Fridrichem III., že se císař a český král budou navzájem podporovat proti uherskému králi. Poté Fridrich III. oficiálně uznal Vladislava II. českým králem a říšským kurfiřtem a slíbil mu udělit země Koruny české v léno. Učinil tak navzdory tomu, že si papež Sixtus IV. přál, aby na český trůn usedl Matyáš, který se jako protikandidát Vladislava Jagellonského ucházel na kutnohorském sněmu o své znovuzvolení. Jeho výhodou byla nejen diplomatická podpora papežské kurie, která do něj vkládala naděje, že skoncuje s českým utrakvismem (a také zastaví turecký nápor), ale rovněž faktická vláda nad většinou vedlejších zemí.

Ludvík Jagellonský český, uherský a chorvatský král
Ludvík Jagellonský český a uherský král, se narodil 1.7.1506 v Moháči, jako syn Vladislava Jagellonského. Patřil do dynastie Jagellonců. Vládl v období od r.1509 do 29.8.1526. Už jako tříletého ho Vladislav nechal korunovat českým králem. On i jeho otec se převážně zdržovali v Uhrách. V té době probíhaly v Čechách velké spory mezi městskými a panskými stavy. Tomu částečně zamezila Svatováclavská smlouva, podepsaná 24.10. 1517. Boje ale přetrvaly.Velkou moc měl Zdeněk Lev z Rožmitálu a proti němu stojící Vilém z Pernštejna. I když Ludvík usiloval o to, vyhrocenou situaci korigovat, jeho moc, jako krále, byla v té době velmi omezená. Nemohl tedy vývoj v Čechách ovlivnit . Ke sjednocení Starého a Nového Města pražského, došlo také bez králova povolení. V roce 1520 hrozila občanská válka. Ludvík se v roce 1521 oženil s Marií, dcerou španělského krále Filipa l. Rok na to přicestoval do Čech a snažil se zde reorganizovat českou komoru a obnovit tím panovnickou moc. Stavy zbavil správy královských financí a donutil je vrátit některý královský majetek a hrady. Zdeněk Lev a další zemští úředníci byli nuceni abdikovat a místo nich Ludvík v březnu 1523, dosadil nové. Král ustanovil zemskou vládu vedenou hejtmanem Karlem z Minsterberka, která ho zastupovala v době jeho nepřítomnosti. Pokus o obnovení starých královských práv se ale nezdařil a poté, co Ludvík opustil Čechy, se zde situace opět vyhrotila. Velký podíl na tom mělo pronikání ideologie německé reformace – luteránství. Také turecká expanze se na tomto konfliktu podepsala. Ludvík bojoval proti přesile a na útěku v bažinách, po prohrané bitvě proti Turkům v roce 1526 zahynul. Byl posledním Jagellovcem, následně nastoupila vládu dynastie Habsburská.

</